Radnice MČ Zbraslav Zbraslav.Info Zbraslavské noviny Historie Zbraslavi
Zbraslav.Info



Aktuálně

Pište nám o tom, co se děje ve Vašem okolí a co Vás zajímá
ucto.jpg, 9,7kB

Kalendář

2003-0
Článek

Padne poslední z bašt socialismu ?

Mnohé školy za posledních 13 let velkých změn nedoznaly. Stejní lidé, stejné zvyky, snad jen učebnice se změnily, sem tam nějaká stará 486ka a snížilo se procento učitelů, kteří se mohou pochlubit tím, že doposud neabsolvovali rozvod. ZŠ Nad Parkem patří, dle mého názoru, mezi ty, kde přece jen k viditelným změnám došlo: např. první solární elektrárna, udržované hřiště, tělocvična, která je nepřetržitě využívána, a hlavně nová multifunkční aula jsou výsledky deseti let působení Ing. Martina Kupky v roli ředitele školy. Ten 30.6.2003 z funkce odešel "za lepším". Co jsem od něj během posledních dvou let spolupráce slyšel, jsem zpracoval formou rozhovoru, který však v této podobě nikdy neproběhl, některé věci byly možná řečeny jinak.

 

Dobrý den, pane řediteli.

S jakými dojmy se Vám po deseti letech odchází?
Myslím, že to není nostalgie, to se uvidí tak po půl roce.

Co to obnáší "předat školu" ?
Jelikož ještě není vybrán nový ředitel, předávám veškeré podklady paní zástupkyni: veškerou agendu právního subjektu, agendu požárního zabezpečení,agendu CO a podobně.

To není náročné, vyndáte ze skříně složky s dokumenty a je předáno, ne?
Není to zas tak jednoduché, věci je třeba projít, probrat, napsat předávací protokol ...

... to se zreviduje ten starý metodou COPY - PASTE :)
To ne, musel jsem ho napsat sám. Já jsem přebíral před deseti lety v úplně jiné legislativní a formální situaci. Kdyby už tu nový ředitel byl, asi by vyžadoval předávací inventuru do všech podrobností. Své zástupkyni jsem nepředával každou židli a nástěnku, ale prošli jsme ty nejdražší věci a hlavně přírůstky za poslední dva roky. Takže se to stihlo relativně rychle.

Otřepaná otázka: co považujete za úspěchy svého působení?
Když jsem v 93. roce 1.července nastoupil, prošel jsem budovou jako francouzský oficír a zděsil se. Tehdy dvanáct let stará škola byla v dost dezolátním stavu a hlavně v barvě šedi. Střechami teklo dovnitř, ve třídách v levém křídle v prvním patře měli kbelíky na vodu, co kapala po dešti ze stropu, hrůza. Bylo to jako ve snu, protože na druhou stranu paní ředitelka, která musela ze školy odejít stihla vybudovat za čtyřista tisíc žákovskou kuchyň, za kterou by se nemusela stydět moderní devítiletka. Údajně tam byly děti jen jednou! Odsunul jsem dovolenou a ihned nastoupila firma dělat střechu.
Další bylo hřiště. S požehnáním tehdejšího starosty paní ředitelka nechala z hřiště odvézt ornici a navézt tam škváru a písek. Zamýšlela tam vybudovat normované fotbalové hřiště a pronajímat ho za neuvěřitelné peníze Slavoji Zbraslav. Jenže nic z toho se neuskutečnilo. Místo toho tam zbyly jen hroudy škváry, lebeda a kopřivy po pás ... myslím že se tomu dnes říká nevydařená investice. Já bych to nazval lumpárnou první kategorie.Dnes už se tomu už musím smát, ale chěli jsme tenkrát ušetřit a tak jsme nechali na hřiště vozit náhodně zachycené fůry hlíny ze započatých staveb v okolí. Vydařilo se sehnat tak jeden náklaďák za měsíc, což nikam nevedlo. Pak se mi podařilo sehnat na pražském magistrátě grant a hlavně nám na pomoc přišla  zbraslavská firma FRAGMENT. Časem se důležité věci zapomínají, ale byla to hlavně jejich zásluha! Odvedli perfektní práci. Za pár dní navozili na hřiště 90 Tater (!) toho nejlevnějšího průmyslového kompostu. Tak si to představte, jak dlouho bychom to dělali sami, nehledě na to, že tady v okolí by se tolik materiálu ani nenašlo...No a za půl roku už tam začala růst tráva. Jako dneska si vzpomínám na tu šílenou radost, když vyjel školník Janečko poprvé s malotraktorem, který jsme koupili z druhé ruky a za peníze z veřejné sbírky! Dneska už je to hřiště samozřejmost a je to dobře. Hřeje mě  vidět tam ty maminky s kočárkama a různou mládež sportovat...
Tělocvična, parkety, to byla také zoufalost. Myslel jsem, že na to v životě neseženu peníze. Pak jsem na doporučení  pana Charváta oslovil pana Kašpárka, malíře a podlaháře, perfektního řemeslníka a opravdu solidního člověka, který to udělal velmi levně. Dodnes se divím, jak to za tak málo peněz tak dobře zvládl.
No a takhle to šlo postupně dál. Myslím, že bylo dobré vsadit na výzdobu školy s použitím prací našich dětí. Většina našich učitelek s nimi dokázala dělat překrásné věci. České děti to mají v genech. Co namalují spontánně prvňáci a druháci to bere dech. No a do toho květiny a pak už každá návštěva říkala jakou máme pěknou školu. Také jsme vydrbali podlahy a každoročně je natíráme tekutými polymery. Mojí snahou byla i trochu nadstandardní hygienická úroveň toalet. No a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho... bylo toho hodně.
Pak jsem také rád, že jsme šli do právní subjektivity už v roce 1995.

Co to obnáší ? Co se tím změnilo ?
Dříve jsme spadali přímo pod obec a ředitel byl vlastně jen takovým prostředníkem mezi školou a radnicí. Když přišla faktura, přicvakla na ni hospodářka tzv. košilku - papír, kdy to došlo a takové ty věci - a donesla ji na radnici, kde ji proplatili. Na subjektivitě mě lákala samostatnost, že budu svým vlastním pánem a že budu moci kapitalizovat! Přes všechny komplikace, které to obnášelo, jsem do toho od 1.1.1995 šel. Skutečně jsme mohli sami hospodařit s penězi a tím pádem docela dost našetřit.

Chápu, když mám firmu, která prodává počítače, tak nakoupí, prodá a má zisk.
Na čem vydělává škola, kde se v ní berou peníze ?
Škola peníze dostává především od státu ale může si je vydělat i sama vedlejší hospodářskou činností, případně přijímat dary od sponzorů. Záleží pak na způsobu, jak s nimi zahospodaří. To je to co mě úžasně bavilo. Bylo to občas dobrodružství, zvláště se vyvarovat chyb které vám mohou různé kontroly vrazit jako nepovolené transakce se státními prostředky.Takže k tomu přistoupilo nekonečné studium vyhlášek a zákonů. Za dobu svého působení jsem se naučil, že se ušetřit dá, mimo jiné i pečlivým vybíráním dodavatelů. Co si dovolí některé firmy nabídnout, je vyloženě drzost. Je na řediteli posoudit nabídky a nenechat se oškubat. Myslím, že jsem se v tom naučil za deset let taky chodit. To mě taky hrozně bavilo. A hlavně nezapomenu jména některých lidí a firem, kteří když viděli jak se snažíme, tak nám udělali věci levně a některé věci prostě grátis. Třeba firma HÁKOŠ nebo firma BUMA pana Slabého. Nebo mě dojalo, když mezi sebou vybrali několik tisíc lidé ze zbraslavského sboru Církve bratrské, aby nám pomohli s aulou.

Ano nejviditelnější je asi nová aula, kterou jste zbudoval... ?
To jsme byli na zájezdu ředitelů do několika škol ve Vídni a v jedné mne zaujaly šatníky ve zdi s "roletama", které se vytahovaly a stahovaly elektronicky tlačítkem. To je ono, řekl jsem si, to je přesně ono a po příjezdu se do toho pustil. Podařilo se najít firmu ALUMAX, která udělala šatnové boxy, sice ne do zdi a na elektrické otevírání, ale na ruční otevírání. :) Potom byl problém vybourat ty staré ohyzdné klecové šatny, atribut komunistického režimu. S tím nám právě neuvěřitelně rychle a zadarmo pomohla firma BUMA ze Smíchova. 

:-))))
To bylo v minulém režimu tak udělané schválně - děti přišly ráno do školy a byly v kleci.

Dneska je aula super. Hraje se tu divadlo, o sobotách byla představení pro děti, sem tam nějaký koncert, byli učitelé rádi, co?
Vůbec ne!

Cože ???
Tenkrát jsem sepsal projekt ŠKOLA SOBĚ a pověsil návrhy na nástěnku. Během krátké doby se vzedmula vlna protestů, že to bude na chodbách smrdět, že se zúží únikové cesty v případě požárů, že si rodiče budou stěžovat a kdo ví co všechno... Dvě kolegyně  pak přišly do ředitelny protestovat se slzami v očích, že nic takového ve škole nechtějí. Bylo to těžké pro obě strany, ale tenkrát jsem se rozhodl nechovat se moc liberálně. Moc jsem věřil, že to bude úžasná věc. Dneska už to nikomu nevadí. Škola je dokonce o mnoho čistší než dříve a na chodbách nic nepáchne. Už jste slyšel, že by malým dětem páchly boty nebo bundy?

Z různých zdrojů se mi doneslo, že nebýt těchto konzervativních sil, měl jste se školou celkem radikální plány ...
Moc lidem jsem řekl, že každý český učitel by se měl naučit cizí jazyk a pak se podívat do škol v úplně jiných částech Evropy. Já jsem měl to štěstí, že jsem viděl mnoho škol v Rakousku, v Anglii a dokonce v USA. Co mě tam naprosto fascinovalo bylo propojení školy s veřejností, s obcí. Líbilo by se mi, a vždycky jsem se o to snažil, aby to nebyla jen a pouze škola, ale kulturní centrum. Takže dnes tu máme vynikající keramické a výtvarné studio ARTRELAX paní Hnilicové, před jejíž prací se hluboce skláním a také Hudební školu YAMAHA, která má tu obrovskou zásluhu, že přivádí už ty nejmenší děti ke kultuře, k hudbě. Na západě je celkem běžné, že ve třídách, kde se přes den děti učí, probíhají večer různé kurzy a škola žije celý den. S tím jsem si ani nedovolil přijít, to by mě asi paní učitelky roztrhaly.

Přesto ve škole působí různé kroužky, tak si je asi chtějí vést sami a mít školu pro sebe...
To jsou skoro všechno mimoškolní záležitosti, ty vlastní vzaly za své. Hlavně po té, co za kroužky po škole nejsou žádné peníze navíc.

Můžete učitele nějak významně finančně motivovat ? Jak se tvoří platy ve školství ?
Na to jsou tarifní tabulky: učitel, který učí xx let dostane yy peněz, potom je osobní ohodnocení, jehož výše  s tím, jak se prohlubuje díra do státní pokladny za pár let klesla na zanedbatelnou úroveň. Dnes už je to jen kolem 10% základu. To není osobní hodnocení. To je devalvace jakékoli motivace. Představte si, že za třináct let po revoluci neexistuje systém kariérního růstu učitelů, který je v zemích, ve kterých jsem navštívil školy, alfou a omegou motivace.

Takže v extrémní situaci může dojít k tomu, že starý, protivný a neschopný učitel předdůchodového věku bere víc než iniciativní mladík, který má i po menších zkušenostech prokazatelně lepší výsledky ?
To se stává dost běžně, proto nikdo mladý do školství nejde a už vůbec ne na Zbraslav, Navíc se zeptá, jestli dostane byt a když slyší, že ne tak už ho vůbec nezajímáme.

Takže se situace jen tak nezlepší ?
V posledních letech už jsem přijímal prakticky jen nekvalifikované lidi a s většinou z nich byly problémy.

Dva roky funguje počítačová učebna, minulý rok přibyl počítač do sborovny. Jak je to s počítačovou gramotností na škole vůbec?
Učebna funguje, k výuce se používají nejrůznější audiovizuání programy, děti to baví. S učitelkami je to horší. Napřed se vymlouvaly, že nemají počítač a od té doby, co jsem jim ho koupil, jsem u něj ještě nikoho sedět neviděl. No ale znáte to, všechno co je nové, budí hrůzu.

Pojďme radši k těm příjemnějším věcem: Zbraslaví probleskla zpráva, že se ve škole staví bazén, jaký je stav ?
Stav je takový, že bazén, který měl stát v jedné ze tříd, již stojí v Letňanech.

??? Můžete o celé věci říci víc, jak to vlastně bylo a na čem to ztroskotalo ?
Bazén měl být v místnosti vedle dílny školníka, která by se také zrušila a přestěhovala jinam. Chtěla ho takto vybudovat v pronajatých prostorách jedna moje známá. Vyřídit všechna povolení a posudky jí dalo dost práce a nešlo by o malé investice, takže  chtěla  do připravované smlouvy dát něco ve smyslu, že se vedení školy a  obec, postará o potřebné podmínky provozu. Šlo o to, aby např. když nepůjde elektřina nebo poteče střechou do místnosti někdo ten problém řešil a nenechal ji denně prodělávat neuvěřitelné sumy za prostoj zařízení. To ovšem vedení radnice nepodpořilo... Nezájem...Takže ta známá odešla jinam a dnes už se plave jinde. Škoda, že? Představte si, že by bývali zbraslavští kojenci a předškoláci měli něco takového pár set metrů od domu. A že by každá naše třída hodinu týdně plavala. To by bylo něco!

Vcelku nic moc. Co Vás na tom všem vůbec těch 10 let motivovalo?
Práce s dětma a pro děti. A pak si myslím, že je třeba  programově dělat pozitivní věci. Člověk nemusí být slavná osobnost, ale měl by vědomě dělat pozitivní věci. Malé pozitivní počiny. To je moje životní krédo...Vidět výsledky obyčejných dobrých úmyslů a radovat se z nich.


Fascinuje mne, co dokážou děti ...

... zničit ? :)
Ne, vytvořit. Když se člověk někdy podívá, co děti dokážou, je to nádherné. Za to to stojí.
Žel, jich stále ubývá a statistiky ukazují, že to bude horší a horší. v naší škole každý rok ubyde jedna třída. Lidé dnes mají jiné hodnoty a je to škoda.

Také se mluvilo o přestěhování dolní školy sem nahoru. Co by to přineslo?
Přineslo by to hodně. Škola pouze s prvním  stupněm je problém - se sháněním učitelů, se suplováním, ... Rozšíření školy bych určitě podpořil: přistavět nové třídy a třeba ještě nějaké byty pro učitele, to by pomohlo. Jenže současná budova sama by potřebovala opravu.

Vím, že ji měl nedávno posoudit statik ...
Situace je taková, že ve střešních pláštích je zkondenzovaná voda a stropní panely se prohýbají. Spadnout to údajně nemůže, ale po celé škole vznikají trhliny v omítce, kterou bude potřeba omlátit. Ale vedení obce to zatím nevzalo vážně, ačkoli jsem se už dva a půl roku dožadoval nějakého zákroku. To totiž nebude záležitost za pár set tisíc ale za pár milionů. A to já neseženu, kdybych se rozkrájel. Znáte to, začne se něco dít, až kus spadlé omítky rozbije pár dětem hlavy...

... pokud vím, střecha se dělala v roce 1993, to není na střechu zas tak dávno.
Střecha je opravovaná několikrát, ale všechny ty vrstvy plášťů způsobily, že je neprodyšná a že tam kondenzuje voda. Laicky řečeno. Problém je ještě složitější. Ale to co je na střeše musí komplet dolů a omítka vevnitř se musí omlátit a udělat znova. Chápu, že to není jednoduché, ale jak jsem řekl, další prodlení může přinášet riziko o kterém jsem už mluvil. 

S jakou jste se setkal reakcí, když se rozneslo, že odcházíte?
Dva lidé mi řekli že je to škoda. Někdo se možná raduje, co já vím...

Ale nezeptal jste se, co se mi za těch deset let nepovedlo. Za svojí největší prohru považuji, že se mi nepovedlo sblížit rodiče a učitele. Nepřestalo mě bolet a rozhodně nebudu vzpomínat rád na mnohé tvrdé střety obou stran, které jsem musel mockrát soudcovat. A přitom ve většině případů učitelka vůbec nic neprovedla, rodiče pochopitelně zase tvrdě hájili své dítě, ale ani jedna strana nechtěla naslouchat. Bolelo mě to dvojnásob, když jsem před sebou viděl ty školy v zahraničí, kde je to úplně o něčem jiném. Proklínám komunistický režim, který tohle mezi lidi zasel. Kéž by tahle poslední komunistická bašta a noční můra padla.

Až odevzdáte klíče, tak v podstatě už do školy jen tak nemůžete. Přijdete se na ni brzo podívat nebo na vše rychle zapomenete ?
Jasně že nezapomenu, znám ji, že bych v ní mohl chodit poslepu. Ten odchod je taková malá smrt. Lidi asi spekulují, proč jsem se rozhodl k odchodu ze školy, kde nevznikl žádný malér nebo opozice učitelů proti mě. Těch důvodů je víc, ale ten nejhlavnější je, že potřebuji změnu a potřebuji si odpočinout od toho břímě zodpovědnosti. A pak, chci se věnovat výuce angličtiny a mít čas na další vzdělávání v tomto oboru. Takže si myslím, že se občas přijdu rád podívat. Nikdo mi nic zlého neprovedl. Mám lidi ve škole pořád rád. Je tam řada fajn lidí a schopných učitelek. Jen školství na Zbraslavi by potřebovalo radikální a pro někoho nepopulární řez. A ten nemohu udělat já... Teď si moc neuvědomuji, co vlastně dělám. Jak jsem říkal na začátku, přijde to tak po půl roce.

Tak jo, děkuji za rozhovor.
Za málo ...

Jaroslav Pavlíček

(c) Jaroslav Pavlíčekhttp://Zbraslav.Info - soukromý informační server o městské části Praha - Zbraslav a okolí