Radnice MČ Zbraslav Zbraslav.Info Zbraslavské noviny Historie Zbraslavi
Zbraslav.Info



Aktuálně

Pište nám o tom, co se děje ve Vašem okolí a co Vás zajímá
veterina.jpg, 9,4kB

Kalendář

2003-0
Článek

Úhel pohledu

… nad článkem Josefa Vedrala

Mám radost z článku Josefa Vedrala, a to hned třikrát. Za prvé mne těší, že obětoval svůj čas, aby přišel na pořad mizivé sledovanosti, jakým beze sporu veřejné jednání místního zastupitelstva je. Za druhé si cením toho, že byl navíc ochoten se o své dojmy podělit prostřednictvím psaného textu, který samozřejmě dá nějakou práci. Konečně třetí důvod mé radosti spočívá v tom, že je tu někdo, kdo, jak se zdá, chce být přísný na své zvolené zástupce. Souhlasím totiž s tím, že pokud nebudeme na sebe navzájem přísní, nic nedokážeme.

Chtěl bych však reagovat na jeden moment procházející celým jeho textem – na údajné projednávání „bezobsažných témat“. Pokusím se v této věci obhájit naše nové zastupitelstvo a doložit, že druhého ledna nepodalo tak slabý výkon, jak by se po přečtení článku Josefa Vedrala mohlo zdát. Potřebu debatovat nad obecnějšími tématy vidím, na rozdíl od řady dalších jeho kritických postřehů, v odlišném úhlu pohledu…

Mluvit anebo mlčet?

Přestože známé lidové přísloví praví mluviti stříbro, mlčeti zlato“, nemyslím si, že by je měli zbraslavští zastupitelé ctít právě při jednání zastupitelstva. Očekávám od nich naopak, že budou mluvit, formulovat své názory, obhajovat své postoje, prosazovat ústně i písemně své návrhy. Je skvělé, že minula doba, kdy bylo nebezpečné říci „na schůzi“ něco sám za sebe a kdy jednotlivá vystoupení bývala předem domlouvána a aranžována. Je také dobře, že se již větší část debaty odehrává v jejím průběhu veřejně a ne po jejím skončení v kuloárech. Jeden handicap si však všichni z minulosti přinášíme – neumíme mluvit, neumíme hledat argumenty, neumíme pohotově reagovat. Nezvládáme anebo velmi špatně zvládáme schopnost naslouchat, ale i obhajovat svůj a nesouhlasit s jiným názorem. Přimlouval bych se za větší shovívavost v této věci. Zastupitelé navíc jistě povedou na některém ze svých příštích jednání vážné spory – budou se přít o to, co slibovali svým voličům a co nyní chtějí před politickým soupeři prosadit a obhájit. V případě našeho zastupitelstva to může být i poněkud dramatické, neboť se často bude jednat o získání jediného potřebného hlasu.

Jednací řád upravuje průběh a vedení jednání, vyžaduje písemné podklady ke každému bodu programu (s výčtem povinných náležitostí) a přihlašování se do rozpravy k jednotlivým bodům programu. Bude jistě v budoucnu třeba držet se více striktně Jednacího řádu, ale to, že se druhého ledna vedla „neřízená“ diskuse na některá ožehavá témata mi nevadilo – umožnilo to rychlejší výměnu názorů. Oceňuji též vedlejší efekt, kterým bylo přiznání možnosti všem účastníkům – tedy i občanům – se do projednávání aktuálního bodu programu zapojit. Pro občany to znamená, že nemusí čekat celý večer až na otevření diskuse, aby se mohli kupříkladu vyslovit k bodu tři projednávaného programu. Myslím, že je již jen otázkou času, aby na příštím jednání padla jiná „pověra“představa, která se v ničem neopírá o Jednací řád a která má za to, že při přihlašování se do rozpravy má přednost zastupitel.

Bavme se o tom, jak se budeme bavit

Demokracie to je kromě jiného dodržování pravidel a právě o nich první zasedání letošního roku z části bylo. Šlo o to, si hned na začátku ujasnit způsob vzájemné komunikace, provést domluvu o tom, jak se budeme domlouvat. To vše jsou věci zásadní důležitosti pro ty, koho se týkají. Chápu, že někoho v „sále“ to mohlo udivit, ale trochu mne zaráží, že pro to nemá pochopení kolega Vedral. Kupříkladu koalice a opozice nejsou prázdné pojmy na žádné úrovni demokracie: vždy musí být jasné, kdo rozhoduje a nese odpovědnost za rozhodnutí a kdo má v „popisu práce“ rozhodnutí kriticky posuzovat. (Jen proto, že se to v naší obci nedělo, bylo možné, aby ODS v komunálních volbách kritizovala dosavadní práci radnice, ač ji sama v koalici s nezávislými po dvě volební období řídila.) Rozlišení rolí dvou skupin v zastupitelstvu navíc rozhýbává dosavadní stojaté vody, neboť nutí ty, kteří moc mají, aby předvedli své nápady, aby je sypali průběžně z rukávu, obhajovali a realizovali – kvůli tomu přeci usilovali o moc, aby něco dokázali! Končí situace, kdy rada města „sedí“ a čeká na každý dobrý nápad ať již přijde od kohokoliv… a když náhodou přijde, je tu celá řada vážných důvodů proč jej odsunout. Členové rady musí být iniciativní, musí vyhledávat nápady, shánět peníze, připravovat projekty. Pomalému, poklidnému tempu práce, které tak Josefa Vedrala zaráží a udivuje, nastává soumrak. Stejně tak prosazení názoru rady v součinnosti s opozicí, tedy za pomoci „širokého konsensu“ je měřítkem kvality demokracie. Opačná varianty počítá s tím, že když už máme moc, tak se již na nic nemusíme ohlížet a můžeme názor opozice (v našem případě zástupců 45 procent občanů města) vesele ignorovat.

Samotná role opozice je cenná v tom, že nastavuje zrcadlo. Opozice říká, co by dělala jinak a lépe. Její souhlas má pak velkou cenu pro ty, kteří učinili občany napadené rozhodnutí, neboť zvyšuje jeho vážnost. Rada zastupitelstva by byla pravděpodobně velmi spokojena, kdyby kupříkladu rozhodnutí o vrácení šesti miliónů odsouhlasil Kontrolní výbor (jenž byl druhého ledna podle zvyklosti předán „do rukou“ opozice). Obě skupiny se tak zcela odlišným způsobem podílí na společné práci: tedy buď rozhodováním, anebo posuzováním učiněných rozhodnutí. Myslet si, že je tu nějaká úměra mezi počtem zastupitelů a že je tudíž v patnáctičlenném zastupitelstvu ztrátou času řešit problém pozice, by bylo naivní. Jak je vidět, debata o vymezení vzájemných rolí mezi opozicí a koalicí byla i bude důležitá a čas jí věnovaný není ztrátou, natož pak mluvnickým cvičení na všeobsažné téma či dokonce planou hrou na politiku.

Je tu i celá řada dalších „bezobsažných“ témat, která vyžadují, aby se jim zastupitelé čas od času věnovali (a navíc v pravou chvíli – debata o přímé a tajné volbě proběhla bohužel ex post). Je třeba si navzájem vysvětlovat své postoje, obhajovat svůj výklad některých „obecných“ principů. Jsem přesvědčen, že si pak zastupitelé lépe porozumí v konkrétních věcech, které samozřejmě nejvíce občany zajímají. Kolega Vedral ze základů psychologie dobře ví, že kromě toho, co člověk říká, je stejně důležité to, co nevyslovuje. Důsledkem této skutečnosti jsou například odlišné interpretace používaných výrazů a pojmů vytvářející těžko odstranitelné „komunikační bariéry“. První letošní zasedání bylo i o bourání bariér – jen proto, že se to dařilo, bylo možné přijmout usnesení, se kterými souhlasila drtivá většina zastupitelů. Z úhlu pohledu kolegy Vedrala pak byla přijatá usnesení amorfní a nicneříkající. I když mu nic nebránilo ocenit například dohodu o tom, že každý ze zastupitelů má povinnost pracovat v jedné z komisí a předseda komise má navíc za povinnost jednou za rok podat zprávu o činnosti komise (přičemž její neschválení zastupitelstvem znamená ztrátu jeho předsednictví). Tato dohoda totiž jednoduše řeší letitý problém, na který on sám ve svém článku upozorňuje – jedná se o dosavadní pojetí práce zastupitele, její …„redukování na pravidelné vybírání obálek s informacemi … a na účast na jednání zastupitelstva jednou za dva měsíce.“

Není bez zajímavosti, že i přes zde uvedené vady, byl pro něj celkový zážitek z druhého ledna na umělecké úrovni natáčení Formanova filmu. Cítím v tomto jeho úvodním konstatování jasnou výzvu občanům Zbraslavi, aby si podobný zážitek někdy v budoucnu též dopřáli. Kromě vlivu na uměleckou kvalitu, kterou jim jejich účast při jednání nabízí (a to navíc bez nutnosti platit vstupné), mohou též ovlivnit kvalitu zastupitelské demokracie a o tu především jde.

Jiří Ryba

(c) Jaroslav Pavlíčekhttp://Zbraslav.Info - soukromý informační server o městské části Praha - Zbraslav a okolí